,, Najdu Chlapa správně drzého, jehož ego nebude příliš převyšovat jeho dovednosti v posteli?

Tedy Alfasamce se kterým zažiju nezapomenutelnej a živočišnej sex? ''

AIDAN Alfa story 7. část

27. prosince 2017 v 23:44 | Gina Chainless |  ALFA sameček Aidan
Zdálo se, že jediný způsob, jak mohu na Aidana zapomenout, je najít si za něj adekvátní náhradu. A tak jsem si založila profil na seznamce a vyrazila na lov. Narazila jsem na super samečka v mé věkové kategorii. Zadaný, jedno dítě a bydlící sto kilometrů dalekoGeorge. Charismatický, vtipný a sebevědomý. Začali jsme si psát, volat. George byl milý, věnoval mi maximální pozornost, naslouchal mi a projevoval emoce. Prostě jsme si padli do oka. A tak se mi podařilo aspoň trochu dostat Aidana z hlavy.


Co se Aidana týče, poslední esemesku jsme si napsali chvíli před tím, než odjel na dovolenou. Byl drzej a náš rozhovor se neubíral příliš vlídným směrem. Nakonec jsem mu doporučila, ať radši ojede manželku a on souhlasil.Dál už jsme příliš nekomunikovali. Řekla jsem si, že to prostě nemá cenu a snažila se bručouna Aidana vypustit z hlavy.
Přesto jsem měla asi tři týdny od posledního kontaktu nutkání Aidanovi zavolat.. Když jsem ale vytočila jeho číslo, bylo vypnuté. Další den hned ráno jsem se mu pokoušela dovolat zas, ale ani další pokus nebyl úspěšný.
Jako první mě napadlo, že si mě zablokoval. Ale tuto možnost jsem vzápětí s jistotou vyloučila (zkusila jsem hovor uskutečnit z jiného, jemu neznámého čísla). Třeba si změnil číslo, pomyslela jsem si.. nevím a dokud ho nepotkám, stejně to nezjistím.


O pár dnů později jsem jela z nákupu a uviděla ho. Zastavila jsem, vylezla z auta a šla za ním. Pozdravila jsem ho, řekla mu, že jsem mu volala a zeptala se, co se děje. Aidanova reakce mě zaskočila. Byl odměřený, protivný a nepřístupný. Řekl mi, prostě a jednoduše, že ten telefon už nemá a číslo na druhej telefon mi nedá. Nic mi nevysvětlil a jen mi řekl že se prostě teďka nebudeme vídat a hned vzápětí mě poslal .. slušně řečeno do pryč. Prý čekal na někoho z rodiny a nechtěl, abychom byli viděni spolu. Styl, jakým se mnou mluvil mě naprosto vyvedl z míry. V podstatě jsem přišla v míru, chtěla jsem se ujistit, že je všechno v pořádku a možná bych se i pochlubila novou známostí abych zmírnila jeho stres z toho, že ho budu i nadále uhánět. Ale on mi nedal šanci cokoli říct. Jednoduše mě vyfakoval. Nasedla jsem tedy do auta a odjela. Po pár set metrech jsem s očima plnýma slz zastavila u krajnice. Nedokázala jsem si vysvětlit, co se mohlo stát, že se ke mně choval takhle.


Zavolala jsem Georgovi, protože jsem se potřebovala vykecat, prostě svěřit. A taky jsem potřebovala slyšet názor chlapa. George mi poskytl tolik potřebnou útěchu a podporu. Podle jeho slov příčinou Aidanova chování nebudu já, jen si na mě vybil vztek. Taky mi řekl, že vzorec chování, jenž Aidan určitou dobu před tím, než jsme se přestali vídat vykazoval napovídá tomu, že ke mně něco cítí a neví, jak se s tím má poprat. Nicméně tuto možnost jsem okamžitě smetla ze stolu jako nepravděpodobnou.


S Georgem jsem si rozuměla, mohla jsem s ním mluvit o všem. Čím dál víc jsme se sbližovali, proběhla schůzka, sex a všechno bylo dokonalé.Vybudovali jsme si mezi sebou velké pouto. Zanedlouho mi dal najevo, že začíná cítit něco víc a zpočátku jsem si myslela, že to tak mám taky. Ale vždycky, když jsem si vzpomněla na Aidana, dala bych cokoli za to, abych ho mohla zase vidět. Ale nikdy jsem si to nepřiznala. Uvnitř jsem byla zlomená. Pořád jsem měla před očima tu situaci, pořád jsem nad tím přemýšlela a pořád to bolelo. Ale ve skrytu duše se doufala, že ho zase uvidím… a moje představy sahaly ještě dál. Prostě jsem ho nedokázala vymazat z hlavy. Vždycky když jsem zahlédla jeho auto, nebo jsem z dálky viděla přímo jeho, chtělo se mi zase brečet. Ten pocit, když chcete něco říct nebo udělat a nemůžete je skličující. Ale odvahu na to, abych za ním znova šla jsem rozhodně neměla..


Jednoho dne jsem ale šla nakoupit a po cestě zpět jsem zahlédla Aidana. Byl otočený zády, takže mě neviděl. A protože jsem nechtěla dolízat, raději jsem se ani nezastavovala a šla rovnou cestou domů. Za chvilku jsem ale slyšela hvízdání. Neotáčela jsem se a šla dál. Zazvonil mi mobil.. volala mi kamarádka. Měla jsem plné ruce, ušla jsem asi tři sta metrů, sedla si na lavičku a chtěla jsem zavolat kamarádce zpátky. Ještě jsem si vyřídila jednu esemesku. Sotva jsem ji odeslala .. uviděla jsem Aidana .. musel jít celou dobu za mnou. Prošel kolem mě a pozdravil mě. Usmíval se. Jakoby nic. Ptala jsem se ho, kam jde. A odpověděl, že se jde jenom podívat, jestli tam někde parkuje kámoš. Popošel pár desítek metrů, porozhlídnul se a šel zpět. Pak se mě zeptal, jak se mám. Odpověděla jsem, že dobře. Slušně, ale formálně. Šlo vidět, že by se rád rozpovídal víc, ale tentokrát jsem mu ten prostor nedala já.
Nemohla jsem pochopit, co to zase mělo znamenat. Obrátil o 360 stupňů..


Od té chvíle, když jsem projížděla okolo, mávla jsem na něho a on mi to s úsměvem oplatil. No a já jsem byla šťastná i za to málo. Nemám ráda situace, kdy ve vzduchu visí otazník a nevím na čem jsem. Teď jsem alespoň jsem věděla, že je všechno v pohodě a že za jeho chování jsem nejspíš nemohla tak úplně já, ale možná jsem byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě a on si na mě jen schladil žáhu. Což je teda hnusný, ale víte jak to je .. leccos se dá omluvit, když někoho milujete..A já si uvědomila, že ho prostě opravdu miluju. Že mi na něm záleží a že ho potřebuju.
Že mi ho nikdo nenahradí. .


Během týdne jsem ho párkrát potkala v autě a pozdravila. Vždycky se usmíval.
Ovšem zlomová chvíle nastala, když jsem jela od doktorky a potkala ho znova. Zamávala jsem mu a on mi to oplatil. Ve zpětném zrcátku jsem sledovala, jak tam stojí a pořád kouká mým směrem. Vypadal zamyšleně, možná smutně, nedokážu to odhadnout a nebo si nechci příliš fandit, nicméně cítila jsem, že to musím udělat. Zastavila jsem a vypla motor. Vytáhla jsem z kabelky paragon a z druhé strany napsala vzkaz.
Stálo tam něco jako: ,, Když jsem Tě uviděla, musela jsem Ti napsat tento vzkaz. To, jak ses ke mně zachoval, mě hrozně moc bolelo. Přesto na Tebe pořád myslím. Pokud budeš chtít, kdykoli se mi ozvi, třeba ze skrytého čísla. Chybíš mi. 776 XXX 567 ''


Objela jsem blok a zastavila přímo u něho. Hned přišel k okýnku, které jsem otevřela a začal se mnou mluvit. Zeptal se mě, jak se mám a já mu odpověděla, že docela dobře a hned jsem mu podala lísteček. Vzal si ho a bez jakýchkoli reakcí si ho dal do kapsy. Prohodili jsme ještě pár vět a po chvilce jsem se rozloučila a jela domů.
Nevím, jestli do byl hlas srdce, co mě přinutilo mu ten vzkaz napsat nebo hormony. Ale zcela jistě na tom má podíl i hudba která mi hrála v autě, když jsem kolem něho projížděla.
Písnička, kterou budu mít vždycky spojenou s ním (Daniel Landa- Tajemství).
Každopádně jsem ráda za to, že jsem to udělala..
A teď už je to na něm…

(pokračování již brzy)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama